"Sluší se, aby žena žila pod botou muže" (Turecké přísloví)

Bitva křesťanů s muslimskými okupanty Španělska na Río Salado

Autor: Jan Tinterov | Publikováno: 15.1.2022 | Rubrika: Historie
Ilustrace

30. října 1340 došlo u říčky Salado k obrovské bitvě, která znamenala konečné zastavení snah muslimských Marínovců o znovudobytí Pyrenejského ostrova a taky se jednalo o jednu z posledních velkých bitev reconquisty. 
 
Na počátku to se Španělskem nevypadalo moc dobře. Po těžké porážce Berberů pod pevností Teba byla moc granadského emirátu na Pyrenejském poloostrově skoro zlomena a Maurové se dostali pod ohromný tlak Španělů. Granadský sultán v zoufalé situaci začal mobilizovat poslední síly a hlavně poslal do Afriky žádost o pomoc. Sultán marocké dynastie Marínovců Abu Hasan rád prosbu vyslyšel a poslal do Španělska mohutné síly. Jeho vojsko nejdříve dobylo Gibraltar a vylodilo se na španělském pobřeží. Berbeři nejdříve posílili granadskou obranu a pak se Abu Hasan vrátil do Afriky pro další oddíly. Sultán totiž neměl v plánu zůstat jen u obrany Granady, jeho plány byly daleko větší. Toužil znovu dobýt ztracené maurské državy a chtěl zřídit pro Marínovce trvalou mocenskou základnu ve Španělsku. Začal proto shromažďovat vojsko, které mělo být největší, co se do té doby ve Španělsku vylodilo. Aby pod své velení získal co největší počet bojovníků, vyhlásil v Africe svatou válku a pod jeho prapor se začaly shromažďovat velké houfy bojovníků. 
 
Když se koncem zimy roku 1340 shromáždilo v Ceutě tolik vojáků, že město začalo praskat ve švech, sultán usoudil, že je čas začít s přepravou válečníků do Španělska. Tam mělo být jídla dost. Aby nedošlo k nějakým nepříjemným překvapením ze strany Španělů, Abu Hasan nařídil svému loďstvu, aby nejdříve zničilo kastilské námořnictvo. Berbeři měli přes 100 válečných lodí a těm mohla Kastílie čelit jen 38 galérami. 1. dubna došlo nedaleko Gibraltaru k námořní bitvě, ve které bylo kastilské loďstvo zničeno. V bitvě zahynul i kastilský admirál a domů se vrátilo jen kastilských 5 galér. Potom mohl Abu Hasan bezpečně přepravit armádu do Španělka a na evropské půdě se začal vyloďovat jen africký oddíl za druhým. Afrických vojáků bylo nakonec tolik, že jeden kronikář napsal, že muslimové pokryli svými bílými stany celé údolí, kopce a hory. Mělo se jednat asi o 50 000 mužů, které ještě posílili vojáci z Granady. 
 
Kastilský král Alfonso XI. se ocitl v těžké situaci a naléhavě potřeboval pomoc. A tak vyslal své posly do všech koutů Evropy a jedna se žádostí o pomoc dorazila i do Portugalska. To jen potvrzovalo jeho zoufalství, protože s Portugalskem v tu dobu vedla Kastilie válku. Situace byla o to těžší, že obě království spolu bojovaly kvůli Alfonsově nevěře. Alfonsova manželka Marie byla totiž dcera portugalského Alfonsa IV. a její manžel udržoval veřejný vztah s kastilskou šlechtičnou Eleonorou ( tato žena mu měla porodit 10 dětí a po králově smrti jí Marie nechala zabít ). Kastilský Alfonso byl svou milenkou úplně učarovaný a dokonce nechal na nějaký čas svou ženu zavřít do kláštera. Tohle portugalského Alfonsa samozřejmě urazilo a jeho vojáci v odvetu napadali kastilské pohraničí. Kastilský Alfonso byl nucen požádat svou ženu o odpuštění a poslal jí za otcem žádat o pomoc. Portugalský král si svého nezdárného zetě náramně vychutnal, donutil ho napsal kajícný dopis, ale pomoc neodmítl. Snad na ně platily prosby své dcery, ale zkušený vladař si také určitě uvědomoval, že Abu Hasan se nespokojí jen s Kastílií. 
 
Ten se mezitím zabydloval v Granadě a nabíral síly, které plynule přicházely z Afriky. Když se ve Španělsku vylodil poslední invazní oddíl, dala se velká maurská armáda na pochod a 22. září oblehla pobřežní město Tarifa. Tam se Abu Hasan dopustil dvou velkých chyb. Myslel si, že má čas a s obléháním nepospíchal a doufal, že město vyhladoví. Ještě horší bylo, že byl přesvědčen, že je kastilské loďstvo zničeno a nechal rozpustit většinu své flotily. Nechtěl platit tak velké loďstvo, a proto si ponechal jen 12 lodí a zbytek odeslal do svých afrických loděnic. Toho křesťané okamžitě využili. Kastilci proti Abu Hasanově očekávání v rychlosti postavili 27 nových galér, portugalský král jim poslal na pomoc dalších 10 a ještě navíc pronajal 15 galér z Janova. Toto loďstvo pak berberskou flotilu zničilo a odřízlo jejich zásobovací trasy z Afriky. To byla pro Abu Hasana velká nepříjemnost, protože byl na dodávkách jídla z Afriky závislý. Musel živit nejen své africké jednotky, ale na jeho jídle byli odkázaní i spojenci z Granady. Teď už musel pospíchat. Nařídil proto 10. října hromadný útok proti městu, ale ten byl krvavě odražen a teď byli na tahu křesťané. 
 
15. října se v Seville sešel portugalský a kastilský kontingent, nechyběli ani rytíři z Itálie, Francie, Německa a Anglie. Celkem dorazilo 20 000 bojovníků a další posily byly na cestě. Armáda opustila Sevillu a pomalu se pohybovala k jihu. 27. října dorazila křesťanská armáda k nepřátelské hranici a Abu Hasan přerušil obléhání města, aby nově zformoval svou armádu. Své oddíly seřadil na kopec mezi městem a mořem a před jeho vojsky jako přírodní bariéra protékala říčka Salado. Jednalo se tedy o celkem silné postavení, nemluvě o tom, že měl dvojnásobnou převahu. Křesťanská armáda zaujala pozici 29. října na tzv. Jelení vrchu, asi 4 kilometry od muslimské armády. V noci před bitvou poslal Alfonso IV. do Tarify 1000 jezdců a 4000 pěšáků, kteří měli během bitvy překvapit nepřítele výpadem z bran Tarify a zaútočit na něj ze zálohy. Průnik přepadového oddílu přes nepřátelské linie byl úspěšný a vojáci se bezpečně dostali do města. Abu Hasan se sice o průniku křesťanské oddílu přes maurské linie dozvěděl, ale velitel jeho vojáků mu ze strachu, že bude za trest zabit lhal, a tvrdil, že se do města nikdo nedostal a všichni Kastilci byli cestou pobiti. Abu Hasan mu ke své škodě uvěřil a už brzo toho měl litovat. 
 
Ráno 30. října se oba králové dohodli, že Portugalci společně s posilami z Evropy zaútočí z levého křídla do míst, kde stál kontingent z Granady. Střed a pravé křídlo křesťanského vojska, které byly složené z vojenského řádu Santiago, posil z Leónu a Kastilců pod velením Alfonsa XI., se mělo postaral o Abu Hasanovy africké oddíly. Jako první se k útoku odhodla kastilská jízda, která vedena králem přebrodila řeku a vrhla se na nespočetné africké vojáky. Byla to krvavá řež, protože převaha Berberů byla obrovská. Když začaly kastilské získávat převahu, nasadil Abu Hasan do boje své elitní jednotky, které byly složeny ze súdánských válečníků. Maurové začali mít navrch a jednu chvíli šlo dokonce kastilskému králi o život. Jeho muži ho ale naštěstí z nebezpečí vysekali a král byl zachráněn. Když bylo Kastilcům nejhůř, vyrazila jim z města na pomoc posílená posádka Tarify. Vojáci vpadli africkým Berberům a černochům do zad a vyvolali v jejich řadách velký zmatek. Africká armáda byla sice hodně početná, ale bylo to nedisciplinované těleso, které nejevilo velkou ochotu umírat někde v Evropě. Afričtí vojáci se začali rozutíkávat, nabídli Kastilcům svá zády a ti je začali zabíjet po stovkách. 
 
Ani portugalský Alfonso IV. neměl lehkou práci. Vojáci z Granady byli daleko disciplinovanější než africké oddíly, v Evropě se nacházel jejich domov a proto bojovali z obrovskou zarputilostí. Alfonso na ně vedl několik útoků, ale nemohl jejich linii prolomit. Teprve útěk africké armády zlomil jejich morálku a Portugalci prolomili jejich řady. Granaďané se dali na útěk a stejně jako před tím Afričané, nastavili svá zády portugalským jezdcům.
 
Křesťanská armáda pronásledovala nepřítele šest kilometrů, a protože honila utíkající muže, jednalo se o obrovská jatka. Zabíjení pokračovalo i v nechráněném muslimské táboře, kde o život přišla řada urozených mužů. V táboře Maurů zabito bylo i několik sultánových manželek, včetně té hlavní Fatimah, dcery sultána Tunisu. Abu Hasan se zachránil a utíkal až do Gibraltaru, kde se nechal ještě téhož dne přepravit na Ceutu. Z porážky se už nikdy nevzpamatoval a jeho sen o znovudobytí muslimských držav ve Španělsku skončil.
 
Ohlas vítězství v Evropě byl ohromný,  jeho význam byl srovnáván s vítězstvím v bitvě u Poitiers roku 732 a portugalský král si za svou pomoc vysloužil od papeže označení Statečný. Muslimové už nikdy podobnou invazi nezopakovali a Granadu čekal neodvratný pád.
 
 

Klíčová slova: islamizace  | džihád  | Španělsko
490 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

Zasílání upozornění
Čtěte také
Výklad Koránu

Základy islámu a jejich výklad

Stručný životopis zakladatele islámu

Islám a terorismus

Súmrak európskej civilizácie - Barbari sa zmocňujú Európy
Islám live
Sledujte nás na Youtube
Články autora
Průzkum
Kdo bude příp. vinen za rozpoutání války kolem Ukrajiny? Rusko požaduje zastavení rozšiřování NATO. Británie a USA stupňují své výhrůžky a v rámci NATO vysílá zbraně a kontingenty k ruským hranicím. Ukrajina se dovolává pomoci proti "arcinepříteli" Rusku. EU je ve vleku USA a Brtánie. Kdo bude příp. vinen za rozpoutání války kolem Ukrajiny (jak se to teď najednou překrucuje u 2. sv.války)?
Hlasovat můžete kliknutím na odpověď
Doporučujeme
Český obránce Vídně proti Turkům roku 1683