Autor: Esmeralda Zlopočasná | Publikováno: 10.9.2010
Autor: Jan Václav Nermuť | Publikováno: 10.9.2010
Autor: Jan Václav Nermuť | Publikováno: 6.9.2010
Autor: David Vorovka | Publikováno: 16.8.2010
Autor: Petr Gabriel | Publikováno: 14.8.2010
Autor: Petr Gabriel | Publikováno: 23.8.2010
Autor: Esmeralda Zlopočasná | Publikováno: 4.9.2010
Autor: Esmeralda Zlopočasná | Publikováno: 10.9.2010
Autor: Petr Gabriel | Publikováno: 4.9.2010
Odpor proti protiraketové obraně je perversní v doslovném smyslu slova. Raketové technologie se budou zlepšovat, nebezpečné zbraně dále šířit. Získá-li je Írán, budou o ně usilovat i arabské země. Šíření raket a atomových zbraní bude nezadržitelné. S tím bude samozřejmě nezadržitelně stoupat i riziko jejich odpálení.
Osmého července byla v Praze konečně podepsána dohoda o vybudování protiraketového štítu v Brdech. Její schválení je ale ještě odvislé od Poslanecké sněmovny a Senátu, kde musí získat kvalifikovanou většinu hlasů. Podle výzkumu veřejného mínění se prý mnoho občanů staví proti. Je tedy důležité, aby zastánci této dohody přesvědčili své spoluobčany o její nezbytnosti.
Po neblahé zkušenosti s armádami Varšavské smlouvy u nás se mi příčí další přítomnost cizích vojáků v Česku. Proto se mi nelíbí záměr umístit v Brdech americký radar. Na druhé straně jako vášnivý křesťanský příznivec judaismu a Židů mám své zkušenosti po řadě cest po Izraeli a Blízkém východu s nebezpečím, které světu hrozí od islámských fundamentalistů. Srdce sice říká radaru ne, ale rozum ano.
Na mnoho dní zveřejnila Iniciativa NE základnám na svém oficiálním internetovém portálu, odkaz na antisemitský podvrh Protokoly sionských mudrců. Po mnoha upozorněních a protestech, byl odkaz na Protokoly odstraněn až v těchto dnech.
Poslední dobou se zájmem sleduji aktivity českých protiradarových bojovníků. Ačkoliv o nich na nějaký čas nebylo slyšet, v posledních dnech se mi zdá, že své dýky z damašské oceli zvedají čím dál tím výše k blyštícímu se půlměsíci. Jihad!
Od 11. září 2001 je západní, chcete-li křesťanská civilizace, do níž se počítáme, ve válečném stavu. Nepřítele jsme nazvali terorismem. Vyznává jiné hodnoty než my, není možno se s ním shodnout ani v základní otázce, co je dobro a co je zlo.
Blížící se podpis dohod mezi Českou republikou a USA o umístění radaru jako součásti obrany Evropy proti raketám středně dlouhého a dlouhého doletu je stále doprovázen nejistotou ve věci vyhodnocení reálných hrozeb.
To je mi ale paradox, říkal jsem si nedávno, když jsem četl, kterak náckové z Národního odporu vesele hajlovali na akci, kterou pořádali naši mladí ultralevičáci z hnutí Ne základnám. Tedy ne že bych si už dlouho nevšímal styčných bodů, kterých mezi sebou tyto dvě na první pohled zcela odlišné skupinky mladých frustrovaných bezmozků mají.
Tak se nám zase rozzlobili, ti naši antirakeťáci (nebo antiradaristé?). Skupinka nacistických zakuklenců vyzývajících ke zničení sionismu vyfocená s nimi na Hradčanském náměstí při demonstraci proti radaru k nim prý nepatřila, tito zahalení odpůrci Izraele prý byli po domluvě s policií z náměstí vykázáni. Hloupost! Mladíci v kuklách tam v klidu stáli celou dobu a jen občas přátelsky poklábosili s hlídkujícími policisty nebo členy antikonfliktního týmu.
Náš svět není bezpečný. A bude pro nás bezpečný tím méně, čím více se v evropských zemích bude rozmáhat pocit, že není třeba se starat o obranu. Pocit, že nám vlastně nic nehrozí. A pokud ano, měl by se o naši bezpečnost postarat někdo jiný. Nejlépe odněkud zdálky. To je jasný doklad mizející vůle k obraně svobody. Takto vypadá začátek konce každé civilizace, jakkoli byla mocná.
V listopadu loňského roku vydaly americké zpravodajské služby odhad, podle nějž Írán v současné době neusiluje o výrobu jaderné zbraně. Odpůrci zapojení České republiky do amerického systému protiraketové obrany pookřáli: radost nad tím, že mají pravdu a tento systém není zapotřebí a už vůbec by jeho komponenty neměly být umístěny na území České republiky, byla zjevná.
Všichni ti, kteří se nechtějí „pouštět do žádných dobrodružství“, kteří si nechtějí „hrát na hrdiny“, by si měli vzpomenout na osud Jana Palacha i na osud Židů za Protektorátu. Snad je přece jenom lepší se bránit. Připomínejme to znovu a znovu těm, kteří chtějí bránit vybudování protiraketovému štítu na území České republiky. Připomínejme to všem těm, kteří nechtějí brát na vědomí hrozby, které antidemokratické totalitární síly stále hromadí proti našemu světu.
"Radar vzbuzuje negativní emoce podlé mého zejména u lidí, kteří nemají ujasněné základní hodnoty; kdo je náš spojenec, a že bychom pro vlastní obranu také měli něco udělat. Jedná se o pojistku našeho bezpečí a je lepší být na krizovou situaci připraven dříve, než nastane."
Američtí levicoví bojovníci proti válce ve Vietnamu přispěli k porážce vlastní země a k tomu, že celá obrovská část Asie padla do rukou komunistické diktatury. Ženy protestující proti rozmístění raket Pershing II v Evropě pomáhaly udržovat při životě SSSR a prodlužovaly tak dobu nesvobody mimo jiné i v tehdejším Československu. A bojovníci proti americkému radaru dnes pomáhají hlavně islámskému terorismu.
Pokračování polemiky s Michalem Petříkem
V Revue Politika 5/2007 publikoval Michal Petřík zajímavou odpověď na náš dřívější příspěvek k debatě o rozmístění části amerického protiraketového systému na území České republiky. Některá jeho tvrzení si dle našeho soudu zaslouží odpověď.
Hřbitovy jsou přeplněny těmi, kdo ve 20. století spoléhali na diplomacii. To se skutečně z ničeho ve 20. století Jiří Dienstbier nepoučil? A myslí si snad, že diplomacie bude tím, co zabrání teokratickým islámským fanatikům na Blízkém a Středním východě získat rakety a jaderné zbraně a odpálit je? Bude diplomacie tím, co Evropu ochrání před letící raketou s nukleární hlavicí? Hodně štěstí, pane diplomate, a Bůh s těmi statisíci, možná miliony nevinných obětí v evropských metropolích…
Američané budou technické parametry radarové základny co nejvíce tutlat. Nechtějí přece podat teroristům o tomto zařízení co nejzevrubnější informace. A proč dělat o celé věci u nás referendum? Vždyť to podstatné víme: jde o součást zařízení, které má chránit Ameriku a s ní i Evropu, tedy také nás. Nepochybně se dovíme ještě další jeho celkové parametry i na jak dlouho u nás bude radarová stanice umístěna, ale to je vše.
Až by na nějaké evropské město dopadla raketa s jadernou hlavicí, potřebu protiraketové obrany by pochopili všichni, i když to by již bylo pozdě. Zatraceně pozdě, pro statisíce, možná miliony lidských životů. Co by pak na to řekli ti, kdo předtím demonstrovali proti protiraketové obraně?
Klíčová otázka je, zda jsme nebo budeme ohroženi. Této otázce se lidé ovšem věnují naprosto minimálně, pokud vůbec. Místo toho se věnují otázce, zda bude radar rušit televizní signál či zda bude americká základna vytvářet pracovní příležitosti pro naše obyvatelstvo (jako by se nějak do práce hrnulo). V druhém sledu je pak otázka, zda americký radar znamená zvýšení či snížení naší bezpečnosti. Pokud se odmítáme zabývat otázkou první, nebudeme schopni správně vyřešit otázku druhou.
Mít celoevropskou protiraketovou obranou by bylo vskutku báječné, ale důležitější, než společná euro-americká protiraketová obrana, je protiraketová obrana vůbec nějaká. Pokud bude někdy v budoucnu na Evropu odpálena raketa s jadernou hlavicí, podstatné je, aby v Evropě nějaký systém protiraketové obrany vůbec byl, a méně podstatné bude, jaký systém konkrétně – zda americký, evropský, anebo americko-evropský.
58 článků (3 stránky, 20 článků na stránku)