Autor: Jan Václav Nermuť | Publikováno: 6.9.2010
Autor: Esmeralda Zlopočasná | Publikováno: 4.9.2010
Autor: Petr Gabriel | Publikováno: 4.9.2010
Autor: David Vorovka | Publikováno: 16.8.2010
Autor: Petr Gabriel | Publikováno: 14.8.2010
Autor: Petr Gabriel | Publikováno: 23.8.2010
Autor: Esmeralda Zlopočasná | Publikováno: 4.9.2010
Autor: Petr Gabriel | Publikováno: 23.8.2010
Autor: Petr Gabriel | Publikováno: 30.8.2010
Je to muž. Má 18 až 28 rokov, slušné vzdelanie, patrí k nižšej strednej triede a ešte sa neoženil. A je nahnevaný. Takto podľa Reinharda Schulzeho, riaditeľa Inštitútu islamských štúdií na Bernskej univerzite, vyzerá portrét typického európskeho islamského radikála.
Současná Evropa stojí na rozcestí. Málo jí pomůže, budou-li jednostranně snášeny pouze doklady o jejím úpadku. Jistě, je třeba o nich mluvit, věcně je analyzovat a pokud možno i překonávat. Pokud však nechceme přistoupit na odevzdaný fatalismus a nemíníme se oddat beznaději, pak je nutno hledat i pozitivní východiska. Základní otázkou je, zda evropskou křesťansko-židovsko-antickou civilizaci pokládáme za hodnotu, která si zaslouží přežít, a zda je tu svobodná vůle něco za tímto cílem učinit.
Celosvětová rozpínavost islámu, který já osobně řadím (přes veškeré výjimky, které v úrovni jedinců existují, a které se nám snaží vnutit opak) na úroveň téměř k fašismu, je způsobena jediným důvodem. Naprostou liknavostí a měkkým přístupem křesťanských politiků, kteří to celosvětově dopouštějí v domnění, že tím předejdou světovým náboženským nepokojům a válkám.
Unijní přistěhovalecká politika je na hony vzdálená potřebám jak členských států, tak jejich občanů. Nezaměstnanost, sociální výdaje a zadlužovaní stoupají, přínos přistěhovalců je minimální. A pár dobrých výjimek, které potvrzují pravidlo, to prostě nezachrání a dosavadní chybnou politiku neospravedlní.
Na procházce Istanbulem se Petru Hitechensovi, novináři The Mail on Sunday, naskytl v jedné postraní uličce ponurý pohled: Dva přísně se tvářící vousatí muži tam v dílně z tmavých látek usilovně šili tmavé maskovací oblečení pro ženy. Evropský návštěvník zde byl zjevně nevítán a rozhodně odmítli, aby je vyfotografoval. Vypadali, jako že se těší na den, kdy každá žena v dohledu bude oděna v oděvu z jejich dílny. Věděli, že ženy ty oděvy nosit budou, protože jednoho dne, pravděpodobně ne příliš vzdáleného, budou muset.
Unijní přistěhovalecká politika je na hony vzdálená potřebám jak členských států, tak jejích občanů. Nezaměstnanost, sociální výdaje a zadlužovaní stoupají, přínos přistěhovalců je minimální. A pár dobrých výjimek, které potvrzují pravidlo, to prostě nezachrání a dosavadní chybnou politiku neospravedlní.
Může za to program EUROMED (Euro-Mediterranean Partnership), nazývaný "barcelonským procesem", jenž počítá s přistěhováním až 80 milionů muslimů do zemí sedmadvacítky do roku 2050? Předběžný odhad těchto migrantů má vyrovnat demografický úbytek v celé Evropě. Zrada její křesťanské tradice? Vypočítavost Barrosových socialistů? Kam vítr, tam plášť, vlastně čádor a nikáb...?
Evropská unie se jako celek potýká s dlouhodobým úbytkem obyvatelstva a jednou z možných cest na udržení současného důchodového systému je řízená imigrace, která by do Evropy měla přinést desítky milionů muslimů. Před dvěma lety začal v tichosti proces známý pod zkratkou EUROMED (Euro-Mediterranean Partnership) či spíše barcelonský proces, který v sobě kromě posilování kulturního, ekonomického a politického partnerství mezi členskými státy EU a středomořskými sousedy ukrývá doplnění počtu obyvatel starého kontinentu metodou přesidlování.
ANTVERPY - 40% žáků základních škol v belgických Antwerpách jsou muslimové. To je o pětinu více než před dvěmi lety. Pokud tento nárůst bude pokračovat, převáží na základních školách v Antwerpách do roku 2012 muslimové. Demokratická strana bije na poplach.
Po svém návratu z Afganistánu prezident Německa Horst Köhler řekl: „V naléhavých situacích je vojenská intervence nutná k podpoře našich zájmů. Například je třeba předcházet místním nepokojům, které by mohly mít negativní dopad na náš obchod, zaměstnanost a příjem.“
Gilles Kepel a Philippe Roman ve svém textu porovnávají britské a francouzské zkušenosti se soužitím s imigranty muslimského původu, jež se mohou stát zdrojem poučení jak pro Spojené státy, tak pro další vyspělé země. Gilles Kepel je profesorem a vedoucím katedry blízkovýchodních a středomořských studií na Sciences-Po v Paříži, Philippe Roman je profesorem historie a mezinárodních vztahů na London School of Economics.
Egypt je jedna z nejliberálnějších muslimských zemí, částečně závislá na turistickém ruchu. Koptští křesťané jsou komunita, jejíž historie sahá dlouho před expanzi islámu a jazykově a kulturně se od svých muslimských spoluobčanů příliš neliší a vidíte, žádné tolerance, které se tolik domáhají evropští muslimové, se Koptové nedočkali a ani nedočkají. Na tomto příkladu je názorně vidět jaký osud nás čeká, až z nás v Evropě bude menšina. Vy stále nemáte obavy?
Už dlouho a v posledních letech čím dál rychleji obchází Evropou strašidlo (abych užil tohoto značně otřepaného obratu), strašidlo islámu. Populační křivka muslimské složky obyvatelstva stoupá stále strměji a není třeba velkého umu matematického k výpočtu, kdy početně předstihne složku domorodou, v některé zemi dřív, v jiné později, ale nejdéle do konce století všude.
Nech stojí minaret vedľa evanjelického alebo katolíckeho kostola, nám to nevadí, ale brať naše kresťanské, čo je obyčajný drevený kríž s ukrižovaným aj z tých miest, kde bol od vekov, je krokom zlým a možno príde čas, keď ten kríž ani na tých kostoloch, cintorínoch nebude môcť byť. A to z jednoduchého dôvodu, v Česku je na to jedno krásne porekadlo: "Šefče drž se svého kopyta!"
Skutečnost je taková, že nedojde-li v Evropě brzy k radikálnímu obratu, bude nadále stárnout. Staří umírají. Do vakua směřují jiné národy a podle své početnosti požadují politickou moc. Nikdy v dějinách se nestalo, že by na ni silné skupiny či země dobrovolně rezignovaly. Neplatí to ani o muslimech. Těm dokonce jejich náboženství přikazuje, aby svou moc prosadili. - Máme se bát, anebo zůstat lhostejní?
Arnold J. Toynbee (1889-1975) říkal, že o smrti civilizace se nepíše mnoho detektivek - a není to náhoda. Jen velmi zřídka je to vražda, obvykle jde o sebevraždu. Osudem Ameriky je „zůstat sama“ v boji proti islámskému ultrafundamentalismu, ne proto – nebo nejen proto – že většina evropských vládců je před islámem ustrašená a zbabělá.
Dobrá zpráva pro Nizozemí, pro Evropu, špatná zpráva pro sociální inženýry a multikulturní pomatence všech odstínů.
Nepokoje ve Francii byla rozsáhlá série zpočátku neorganizovaných násilných akcí ve Francii během října a listopadu 2005. Jednalo se o řadu projevů vandalismu a žhářství a o násilné střety s policií a jinými bezpečnostními složkami především na předměstích velkých francouzských měst. Nepokoje vypukly ve čtvrtek 27. října po náhodné smrti dvou nezletilých mladíků.
V uších mi ještě dnes zní slovo chladně vyděšeného křesťana, který se setkal se surovým násilím muslimů tváří v tvář: nobody will beat you again… nobody will beat you again… nobody will beat you again…
Geert Wilders v nedávných holandských volbách sice nezískal nejvíce křesel v parlamentu, přesto je se svou Stranou pro svobodu označován agenturami za pravého vítěze voleb. Kontroverzní, antiislamista, populista, štváč, extremista. To jsou nejčastější nálepky, jimiž je označován. Je to však oprávněné hodnocení?
388 článků (20 stránek, 20 článků na stránku)